Klíčovou roli v našem příběhu hraje výpočetní výkon (též výpočetní kapacita či compute) – tedy AI datacentra a čipy, které jsou zapotřebí k trénování a provozu AI modelů. Jsme přesvědčeni, že výpočetní výkon se rychle stává jedním z nejdůležitějších strategických zdrojů na světě. Kapacita, jíž daná země či region disponuje, totiž čím dál více ovlivňuje schopnost budovat pokročilé systémy AI, využívat je ve velkém měřítku, těžit z nich ekonomické zisky a udržovat si geopolitické páky. Pokud určitý region disponuje významným podílem celosvětového výpočetního výkonu pro AI, zahraniční firmy i vlády si dobře rozmyslí, jestli mu omezí přístup k AI modelům nebo k související infrastruktuře.
Níže předkládáme odhady (i) růstu celosvětového výpočetního výkonu pro AI do roku 2031 a (ii) vývoje poměrného zastoupení jednotlivých světových regionů v čase. Náš odhad vychází z veřejně dostupných informací o dosavadních tempech růstu, kritických místech dodavatelských řetězců a plánovaných projektech na výstavbu datacenter.
Celou naši kvantitativní prognózu naleznete zde.
1. Globální výpočetní výkon pro AI
Náš odhad z velké části staví na předchozí prognóze výpočetního výkonu od AI Futures Project, vydané v dubnu 2025 v rámci jejich scénáře „AI 2027“. Autoři své výchozí předpoklady podrobně popisují zde. Je důležité zmínit, že jejich prognóza výpočetního výkonu je nezávislá na jejich dalších predikcích ohledně budoucího vývoje AI.
Podle odhadů AI Futures Project z roku 2025 naroste celosvětový výpočetní výkon pro AI do roku 2030 na 435 GW. My však (v souladu s jejich aktuálně připravovanými výstupy) očekáváme, že reálný růst bude o něco pomalejší. Nejspíše ho budou dále přibržďovat úzká hrdla v dodavatelském řetězci, zejména v oblasti EUV fotolitografie. Již nyní pozorujeme zpomalení z dřívějšího ročního 3,4násobného nárůstu na dnešní zhruba 2,2násobek a dále na (očekávaný) 1,25násobek do roku 2031. V kontextu tohoto zpomalení odhadujeme, že celosvětová nabídka výpočetního výkonu pro AI dosáhne do roku 2031 přibližně 370 GW – stále tedy více než desetinásobek oproti zhruba 30 GW celosvětové kapacity AI datacenter na začátku letošního roku.
Tato hodnota se pohybuje hluboko pod horní hranicí toho, co by všechny světové EUV fotolitografické stroje (extrémně komplexní zařízení potřebná k výrobě nejmodernějších čipů) byly do roku 2031 fyzicky schopny vyprodukovat. Na základě nedávného odhadu výzkumníka v oblasti čipů Dylana Patela předpokládáme, že do roku 2031 bude existovat zhruba 700 EUV strojů, které by teoreticky od roku 2026 dokázaly vyprodukovat 780–870 GW výpočetního výkonu pro AI.
Skutečná produkce bude mnohem nižší, protože výrobu čipů brzdí i další úzká hrdla mimo EUV (například vysokorychlostní paměti nebo pokročilé pouzdření) a část EUV strojů se navíc využívá k výrobě čipů, které s AI nesouvisejí. Pokud by se na výrobu AI čipů využila byť jen polovina veškeré kapacity EUV, tyto stroje by teoreticky mohly mezi lety 2026 a 2031 vyprodukovat 390 až 430 GW výpočetního výkonu pro AI. Námi odhadovaných 373 GW se tedy pohybuje v rámci této konzervativní horní hranice.
2. Relativní podíly ve výchozím scénáři
Současný podíl Evropy na globálním výpočetním výkonu pro AI odhadujeme zhruba na 5 %, což je pokles oproti 6–7 %, které uváděli analytici k začátku roku 2025. Ve výchozím scénáři odhadujeme, že podíl Evropy v roce 2028 krátce vzroste na 8 %, načež do roku 2031 opět klesne těsně nad 5 %. Tento vývoj se zakládá na součtovém odhadu růstu evropského výpočetního výkonu v následujících pěti letech, přičemž čerpá z veřejných údajů o existujících i plánovaných AI datacentrech. Naše databáze veřejně známých či ohlášených AI datacenter v Evropě (≥10 MW) ukazuje, že evropská základna výpočetního výkonu pravděpodobně do konce roku 2026 dosáhne zhruba 2 GW a do roku 2031 necelých 21 GW.1
Zatímco dnes je evropský výpočetní výkon pro AI soustředěn převážně v severských zemích, naše data naznačují, že do roku 2031 dojde k posunu: třemi největšími vlastníky výpočetního výkonu budou Francie (37 %), Norsko (9 %) a Německo (9 %). Mezi největší AI clustery budou k roku 2031 patřit projekty s výkonem v řádu gigawattů ve Francii a Portugalsku a dále zařízení s více než 500 MW v Nizozemsku, Rumunsku, Norsku, Německu, Itálii a Británii. Náš výchozí odhad předpokládá, že se zrealizuje většina plánovaných soukromých i veřejných projektů a že evropská politika v oblasti výpočetního výkonu zůstane na současné úrovni ambicí.
Co se týče zbytku světa (mimo USA, Čínu a Evropu), výchozí scénář očekává, že jeho podíl na výpočetním výkonu nejspíše překoná podíl Evropy a do konce tohoto desetiletí dosáhne zhruba 11 %. Ohlášené projekty v řádu gigawattů z různých zemí – Spojené arabské emiráty (5 GW), Saúdská Arábie (1,5 GW, 1 GW, 1 GW), Indie (3 GW, 1 GW, 1 GW), Jižní Korea (3 GW, 1 GW), Kanada (2,4 GW, 1,2 GW) a Brazílie (1,5 GW, 1 GW) – samy o sobě dávají v součtu téměř 24 GW, což překračuje předpokládaný podíl Evropy k roku 2031 (výše zmíněných 21 GW). I když u vícegigawattových projektů zde oproti USA nebo Evropě může být vyšší riziko, že se je nepodaří zrealizovat, podíl zbytku světa bude i tak velmi pravděpodobně větší než ten evropský – obzvlášť uvážíme-li, že v zemích jako Austrálie, Malajsie či Japonsko se plánuje také několik datacenter s výkonem ve stovkách megawattů.
Podíl Číny na výpočetním výkonu pro AI pak podle databáze vlastníků čipů od Epoch AI v současnosti činí zhruba 11 % (měříme-li v GW).2 V souladu s připravovanými daty AI Futures Project předpokládáme, že do roku 2031 čínský podíl vzroste na přibližně 15 %.
Pokud Čína vlastní zhruba 15 % světového výpočetního výkonu, Evropa kolem 5 % a zbytek světa bez USA přibližně 11 %, zbývá ve výchozím scénáři pro USA necelých 70 %.
3. Relativní podíly podle epilogu
V epilogu příběhu naznačujeme možnou alternativní budoucnost, v níž Evropa svůj kurz v oblasti AI úspěšně změní – mimo jiné tak, že začne prosazovat mnohem ambicióznější politiku výpočetního výkonu. V takovém světě počítáme s tím, že by Evropa usilovala o 15% podíl na celosvětovém výpočetním výkonu pro AI do roku 2031, tedy o ztrojnásobení svého současného podílu. Ve střednědobém horizontu by tak Evropa nakročila k podílu na výpočetním výkonu, který by zhruba odpovídal jejímu podílu na světovém HDP (v současnosti cca 25 %).
Jelikož výstavba velkých AI datacenter trvá i v těch nejpříznivějších scénářích několik let, většina těchto dodatečných kapacit by se zprovoznila až v letech 2030–2031 – za předpokladu, že by se Evropa v roce 2026 rozhodla přesunout větší podíl výpočetního výkonu na domácí půdu. Vybudovat dostatek datacenter by byl celoevropský úkol, jenž by využíval vhodné lokality a síťové přípojky všude, kde jsou k dispozici, avšak výpočetní výkon by se nejspíše soustředil především do oblastí se stabilními zdroji bezfosilní energie: do severských zemí (vodní energie), Francie (jaderná energie) nebo na Pyrenejský poloostrov (solární energie). Významnou roli by sehrály také země s vyřazenými průmyslovými areály, jako jsou Německo nebo Polsko, neboť některé z těchto lokalit mají předpřipravené síťové přípojky v řádu gigawattů, jež by bylo možné využít pro velká AI datacentra.
Umístění většího objemu AI výpočetního výkonu do Evropy nejspíš neovlivní celkovou světovou výpočetní kapacitu: vzhledem k prudce rostoucí poptávce již nyní dodavatelský řetězec vyrábí čipy téměř na hranici svých možností, nehledě na to, kam putují. Hlavní rozdíl oproti výchozímu scénáři se tak týká podílu Evropy ve srovnání s ostatními regiony světa.3
Předpokládáme, že ambiciózní evropská strategie výpočetního výkonu by ukrojila především z podílu USA (zhruba o 9 procentních bodů), protože Evropa by zatraktivnila investice pro americké AI firmy a zároveň by využila svého postavení v dodavatelském řetězci, aby pro své projekty suverénního výpočetního výkonu získala více čipů americké výroby. Klesl by nejspíše i podíl Číny, protože by větší část amerického exportu čipů putovala místo Číny do Evropy; tento efekt by však byl mnohem menší (zhruba 1,5 procentního bodu), jelikož Čína svou výpočetní infrastrukturu aktivně od Západu odpojuje. O něco nižší podíl by pak připadl i zbytku světa (bez USA a Číny), jelikož vývoz čipů, který by jinak směřoval do zemí jako Spojené arabské emiráty či Saúdská Arábie, by namísto toho zamířil do Evropy.
- Je vhodné upozornit na dvě omezení naší databáze. Na jednu stranu může evropský výpočetní výkon pro AI nadhodnocovat, neboť dosud pouze plánovaná datacentra se mohou potýkat s problémy při realizaci a nemusí být nakonec vůbec postavena. Na druhou stranu může evropský výpočetní výkon pro AI podhodnocovat, protože některé plány na datacentra zatím nemusí být veřejné. Je rovněž možné, že některá stávající či plánovaná datacentra jsme vynechali – zatím totiž neexistuje žádný kompletní veřejně dostupný seznam evropských AI datacenter. Určitý objem AI kapacit mohou hostit i běžná hyperscale a kolokační datacentra, která nejsou výslovně vedena jako AI datacentra, a proto je naše databáze nesleduje – tento podíl je však podle našich odhadů nevýrazný. Navzdory těmto omezením se domníváme, že naše databáze poskytuje nejucelenější a nejaktuálnější veřejný přehled o současném i budoucím evropském výpočetním výkonu pro AI: (1) čerpali jsme během několika iterací ze široké škály zdrojů (např. tiskových zpráv firem, oborových publikací, celostátního i místního tisku či existujících datových sad, jako je databáze GPU clusterů od Epoch AI), (2) výše zmíněná zkreslení míří různými směry a částečně se vzájemně vyrušují a (3) naše výsledky se zhruba shodují s neformálními odhady jiných odborníků i s dříve pozorovanými trendy. ↩
- Pozn.: Měření výpočetního výkonu v GW namísto ekvivalentů H100 nadhodnocuje podíl Číny na výpočetním výkonu, protože čínský hardware je méně energeticky úsporný než americké alternativy. Měříme-li v ekvivalentech H100, dosahuje aktuální podíl Číny na globálním výpočetním výkonu jen zhruba 5 %, zatímco při měření v GW jde o 11,5 %. Přesto zachováváme metriku GW, a to ze dvou důvodů. Zaprvé se jedná o relevantnější metriku pro tvůrce politik, kteří musí o budování výpočetního výkonu pro AI uvažovat v širším kontextu energetické politiky a plánování rozvodných sítí. Zadruhé nás zajímá především to, jak se v obou scénářích mění relativní podíly USA a Evropy. Zde jsou GW jako metrika naprosto vyhovující, neboť USA i Evropa spoléhají na stejný hardware. ↩
- Ambiciózní evropská politika výpočetního výkonu by také mohla vést k rychlejšímu zprovozňování datacenter, pokud by evropské lokality nabízely kratší dobu do zprovoznění napájení (time to power) než jiné západní regiony. Nicméně přesný rozsah i samotný směr tohoto vlivu jsou nejasné. (Některé AI firmy by kupříkladu mohly upřednostnit stavbu datacenter v Evropě, i kdyby zde time to power trvalo o něco déle – a to například z politických důvodů.) ↩